Doufám, že tě to uchvátí právě tak, jako to
uchvátilo mne!

 

Dcera jednoho prominentního Američana byla interwievována v pořadu “Early Show”
a moderátorka se jí zeptala:

 

“Jak mohl Bůh něco takového
dopustit?”
(vztaženo na útoky z 11. září)

 

Anna Grahamová dala na výsost hlubokou
a rozvážnou odpověď. Řekla:

 

„Věřím,že Bůh je z toho co nejhlouběji
smutný,
právě tak, jako my;
ale již mnoho let říkáme Bohu,
že má zmizet z našich škol,
z naší vlády
a z našeho života.
A protože je džentlmenem, domnívám se,
že se tiše stáhl.
Jak můžeme od Boha očekávat,
že nám dá své požehnání
a poskytne svou ochranu,
když po něm žádáme,
aby nás nechal samostatné?“

 

Ve světle nejnovějších událostí –
útoků, střelby ve školách atd. –
se domnívám, že to začalo, když Madeleine Murray O’Hare
(byla zavražděna, nalezli ji nedávno)
podala žalobu u soudu,
protože nechtěla, aby se v našich školách modlilo …

 

… A my jsme řekli ANO.

 

Potom někdo jiný řekl, že by se ve školách
raději neměla číst Bible.

 

(Bible říká: nezabiješ,
nepokradeš, miluj svého bližního, jako sama
sebe …)

 

… A my jsme řekli ANO.

 

Pak řekl Dr. Benjamin Spock, že bychom našim dětem neměli naplácat, když se chovají špatně, protože
by se jejich malé osobnosti deformovaly a mohli
bychom uškodit jejich sebeúctě
(syn Dr. Spocka spáchal sebevraždu).

 

Řekli jsme, že expert přece musí vědět,
o čem mluví.

 

A řekli jsme ANO.

 

Potom mínil někdo jiný, že učitelé a ředitelé
nemají naše děti raději ukázňovat,
když se chovají špatně.

 

Školní administrátoři řekli,
že se učitelský sbor nesmí dotýkat žáků,
když se špatně chovají,
Neboť nechceme žádnou špatnou reklamu, a nechceme také být obžalováni!
(Je obrovský rozdíl mezi ukázňováním, dotýkáním se,
bitím, plácnutím, snižováním, kopancem atd. !)

 

A my jsme řekli ANO.

 

Pak někdo řekl:

 

Povolme našim dcerám potraty,
když je chtějí,
a nemusí to ani říkat svým rodičům.

 

A my jsme řekli ANO.

 

Pak řekl jeden moudrý člen školního direktoria:

 

Protože hoši jsou hoši
a budou to dělat stejně,
dejme našim synkům
tolik kondomů, kolik chtějí,
aby mohli mít tolik potěšení, kolik chtějí,
a rodičům není nutné říkat,
že je dostali ve škole.

 

A my jsme řekli ANO.

 

Potom řekl jeden z našich nejvyšších volitelných orgánů, že přece není důležité, co děláme v soukromí, pokud vykonáváme řádně své zaměstnání.
A s tím srozuměni jsme řekli,
že je nám přece jedno, co kdokoli,
prezidenta nevyjímaje, v soukromí dělá,
pokud mám zaměstnání a hospodářství dobře funguje.
A my jsme řekli ANO.
a pak někdo toto uznání posunul
o další krok
a zveřejnil fotografie nahých dětí,
a pak je dal na internet.

 

A my jsme řekli ANO,

 

Přece mají právo na svobodné mínění.

 

Potom přišel zábavní průmysl a řekl:
udělejme TV show a filmy, které zobrazují
vulgárnosti, násilí a nepovolený sex;
Složme hudbu, která osměluje k násilí, k drogám, vraždám a sebevraždám a ďábelským věcem.

 

A my jsme řekli, že je to přece jen zábava,
nemá to žádné škodlivé následky,
mimoto to nikdo tak jako tak nebere vážně,
takže klidně pokračujme.

 

A my jsme řekli ANO.

 

A nyní se ptáme, proč naše děti
nemají žádné svědomí, proč nedokážou rozlišovat mezi tím, co je správné a špatné,
a proč je jim jedno, když zabíjejí cizince,
své kamarády i sebe.

 

Snad na to přijdeme, když o tom budeme dlouho a intenzivně přemýšlet!

 

Myslím, že to je následek toho, že

 

„SKLÍZÍME, CO JSME ZASELI.“

 

Zvláštní, jak jednoduše vyřadili
lidé Boha ze svého života a potom se diví, proč se svět řítí do pekel.

 

Zvláštní, jak naivně věříme tomu,
co se píše v novinách,
ale pochybujeme, co nám říká Bible.

 

Zvláštní, jak lehce posíláme „vtipy“ mailem a ty se pak šíří jako požár; ale pokud se někdo odhodlá zprostředkovat poselství týkající se Boha, pak si většina lidí dvakrát rozmyslí, jestli je mají předat dál.

 

Zvláštní, jak se všude volně probírají drsné, vulgární, bezduché a obscénní články, ale potlačuje se veřejná diskuze o Bohu na školách a pracovištích.

 

Zvláštní, že pokud předáš dále toto poselství,nepošleš je na mnoho adres ve svém adresáři, protože si nejsi jistý, co by si o tobě mohli myslet právě proto, že takovéto zprávy rozesíláš.

 

Zvláštní, že si děláme více starostí, co si o nás myslí lidé, než o to, co si o nás myslí Bůh.