Poznámky z postní rekolekce P.Žáka ve Kdyni 2014

 

1.     Bohatství Velikonoc

 

Tato postní doba není v našem životě první, ale může být i poslední. Berme ji proto vážně.

Modlitba: „Bože, dej, ať slavíme Velikonoce s čistým srdcem.“

Je to všechno o srdci. Máme strach, že se s námi zase nic nestane, jako tomu bylo během uplynulých postních příprav. Jde totiž o to, na co se zaměříme. Nejde o to si něco odepřít, ale o to „roztrhněte svá srdce“.

Je zde Boží požadavek, kde jde o něco jiného, než si něco odříci. My se můžeme snadno upnout na své hříchy, které nechceme dělat, nebo na něco, čeho se odřekneme, ale je tu něco lepšího: žít více s Bohem, s Ježíšem.

Nesmíme se upínat na hříchy, které nechceme dělat, ale na Ježíše, na to, co nám Ježíš nabízí: svůj vztah. Během postu máme tento vztah s Ježíšem více prožívat, uvědomovat si ho, zpevňovat ho.

Rozdíl mezi věřícím a nevěřícím je v tomto našem vztahu s Bohem, který on nemá, ve vědomí, že náš bohatý Bůh nás má rád, že je živý a že z tohoto svého bohatství nám dává kus sebe: svého Ducha svatého. Když toto bohatství přijmeme, jsme bohatí před Bohem.

Čisté srdce a Duch sv. jsou bohatstvím Velikonoc. Kdo z tohoto bohatství žije, přestává živořit, protože přijmout Ducha sv. znamená být šťastný.

2.   Obrácení

 

Obrácení znamená změnit směr. Nejde o jiný životní styl, ale o to, že svůj životní styl změním podle způsobu života Ježíše Krista.

Nedělat něco podle sebe, ale to, co pramení z Boha.

JÁ a TY = MY. Jestliže to „MY“ má být funkční, obě strany musí slevit ze svého „JÁ“. Jinak to „MY“ nebude fungovat. Naše „JÁ“ musí umožnit Bohu to „MY“. Natažený provaz, který byl přetržen, nelze uzlem znovu spojit jinak než tak, že obě strany povolí… Když ze svého „JÁ“ neslevím, pak v mém životě nemůže platit to, co řekl Bůh.

3.   Ztratit sebe sama

 

Obrátit se k Bohu celým srdcem znamená ztratit sebe sama. Nechce se nám ztrácet, oddalujeme to, ale z pšeničného zrna může vzniknout klas jen tehdy, když praskne…

Bůh hodnotí naše ztrácení se pro Něj, pro bližní… Mám já zapotřebí ztrácet, když to druzí nevidí? Ale Bůh o tom ví, dělám to pro Něho, aby to mohl proměnit v požehnání.

Když člověk stojí po smrti před Božím trůnem, má v ruce kytici všech svých dobrých skutků díky tomu, že ztrácel. Tím, že před Bohem ztrácíme, děje se něco v mém duchovním životě, v mé rodině, v mé farnosti…

Toto je užitečnost starých a nemocných: modlit se za svou rodinu, farnost… Jde o naše bytí před Bohem. Neposlal jsi mne, Pane, do tohoto světa proto, že zde mám tuto „práci“ jako bezmocný, nemocný, že jsem na to tak, jak jsem… abys ji mohl proměnit v požehnání?

Když jsem byl v mnoha nemocnicích, srovnával jsem se vždy s těmi, kteří leželi na vedlejších postelích se stejnou diagnózou  – a zemřeli.

„Děkuji Ti, Pane, že mne tu ještě necháváš s tímto mým posláním.“ Uvědomuji si, co říkám!

 

4.  Nechat se obrátit

 

Sv. Pavel se neobrátil proto, že mu to v hlavě zapálilo. Vzniklo to mimo něj, skrze Ježíše Krista. On si své obrácení nevyrobil, ale přijal.

My máme snahu si své obrácení vyrobit, místo toho, abychom je od Boha přijali.

Obrácení začíná pokornou modlitbou: „Já se znám, jestli to necháš na mně, dopadne to špatně jako dříve. Obrať mě Ty, Ty víš, co potřebuji.“

Moje modlitba je k tomu, abych svému Bohu naslouchal. Ticho je prostor, ve kterém je velmi dobře slyšet Boží hlas.

Lidé, kteří se učí v klidu komunikovat s Bohem, jej potom slyší i v hluku světa, kdekoliv.

Modlitba mění také naše oči (nejen uši), abychom viděli oběma očima, tj. dobro i zlo kolem sebe.

Obrácení znamená rozhodnout se pro modlitbu, potom to jde už samo. Dostaneš uši i oči a začneš vidět, jak je náš svět krásný, uvidíš zázraky… Přílet čápů znamená příchod jara. Kdo jim to řekl? Obrácený člověk vnímá tento Boží řád, to, co Bůh zakódoval do všeho, co nás obklopuje. Zacheus říká po setkání s Kristem: „Koho jsem okradl, vrátím mu čtyřnásobně.“ Nebylo to ze Zachea, bylo to ze setkání s Kristem.

Proto musíme volat: „Pane, obrať mě (na modlitbě) a budu obrácený.“

 

5.  Shrnutí

 

Odříkání má cenu, ale nesmí se stát cílem, ale jen prostředkem. Např. vypnu TV a dost. Nedojde k mému přiblížení k Bohu, ale pouze to posílí moji pýchu: „Jsem dobrý.“ Ale když vypnu TV a začnu se modlit za své obrácení…

Falešné motivy postu: nejím, abych zhubnul, a ne pro Boha atp.

Almužny pro P.Ježíše: obětuji bolest, problémy se sousedy… „Tobě, Pane, to obětuji.“

Chodit s Ježíšem jako Noe. Příklad babičky „Šli jsme sbírat vejce,“ (s Ježíšem)

Víra a manželství (Benedikt XVI.):  Manželé si odevzdávají vzájemně své životy, totéž děláme s Bohem. Ale Bohu věnujeme jen čas na nedělní mši.

Čtení Božího slova:  Bůh nás skrze Boží slovo usvědčuje, hladí, ale i mobilizuje. Jestli chceš rozumět sobě a lidem kolem sebe, tak to bez Božího slova nejde. Je to prostředek toho, co vím, že mám nebo nemám dělat. Bez četby Božího slova jsem v babylónském zajetí.

Boží slovo je potřeba nejen číst, ale podle něj i žít. Dát se do pohybu jako Abrahám. My čteme často Bibli „aby se nám dobře sedělo“, „aby nám nebylo smutno“, „aby nás hladilo“. Ale to je špatně! Boží slovo má být NAD člověkem, aby jej člověk svým životem naplňoval. Ne tak, že z něj děláme jen to, co nám vyhovuje.

Když Boží slovo slyšíme, musí se to dotýkat i našeho srdce, ne pouze uší, máme mít „ušaté srdce“.

Hlubší modlitba:  Nemohu odbýt večerní modlitbu Otčenášem pod peřinou. Bez modlitby není duchovní síla. Jde o vyrovnání napětí mezi fyzickým a duchovním vývojem člověka. Dospělého člověka nemohou unést dětské modlitbičky.

Hlubší modlitba není k tomu, abychom Boha k něčemu přemlouvali, ale abychom se Bohem nechali proměnit, abychom mohli být s ním.

Pokání děláme proto, že jsme zraňovali Boží srdce, protože jsme Boha uráželi, a že svým hříchem „zasmraďujeme“ prostředí, ve kterém žijeme. Je třeba se nadchnout pro Boží dar zpovědi, pro tuto možnost naší očisty.

Neztratit vědomí hříchu:  To, co je hřích, určuje Bůh a ne člověk, Co neobstojí před Bohem, je hřích.

Zřeknutí se zla:  Na Bílou sobotu se musím výrazně rozhodnout: „Nechci mít s tímto zlem nic společného, aby tak mohl být Duch sv. znovu pánem mého života.“

 

Závěrečná modlitba:

 

„Spojit se s Tebou, Pane, znamená mít Tvůj pokoj, lásku a radost. V této postní době zveš každého z nás osobně ke svému životu, abychom se nechali změnit Tebou a ne vlastní silou, abychom Ti tak ve Tvém díle spásy s námi nepřekáželi. Amen“